Postup výsadby stromu

Jakkoli může působit sázení stromů a keřů jako jednoduchá záležitost, jedná se ve skutečnosti o disciplínu, v níž se toho dá pokazit mnoho. O příklady negativní praxe nemáme v České republice nouzi. Neméně důležitá je i povýsadbová péče, na kterou se často zapomíná. Tam, kde se všechno provede správně při výsadbě a o stromy se dobře pečuje, není třeba stromy nahrazovat.

Základem výsadby je mít provedené vytyčení pozic stromů. Pokud známe hranice pozemku, můžeme pozice vytyčit s pomocí pásma. Pokud hranice vytyčené nemáme, je nutné provést geodetické zaměření. Vyhneme se tak například budoucím sporům se sousedy. V případě vytyčování pásmem je nezbytná přítomnost více lidí a nejlépe i více pásem pro měření uhlopříček. Po vytyčení výsadby se můžeme pustit do kopání výkopové jámy. Následuje zatlučení opěrného kůlu. Kůl by měl být umístěn z jižní strany stromku. Bude totiž chránit stromek před korní spálou způsobenou silným jižním sluncem. Pokud zakládáme stromořadí, je potřeba před zatlučením kůly opět vytyčit, aby v linii stromy lícovaly. Po zatlučení kůlu můžeme začít zasypávat kořeny stromku, ale než se do toho pustíme, ještě zastřihneme konečky kořenů až do živého pletiva (nesmí být zahnědlé). Pokud jsme jámy kopali s časovým předstihem a prolili jsme je vodou, je možné, že zde nějaká voda ještě zbyla. V takovém případě musíme přebytečnou vodu z jámy dostat pryč, jinak se nám nepodaří stromek dostatečně stabilizovat. Nejde tolik o pomyslnou stabilizaci, ale o to, že zeminu ve vodě nelze hutnit. Samotné zasypávání je vhodné provádět ve dvou, kdy jeden drží stromek a drobně s ním třepe a druhý přisypává zeminu. Ke kořenům by měla přijít kvalitní zemina z povrchu. Rozhodně zde ale nesmí být drny. Při dokončování zasypávání hutníme okolí stromku sešlapáváním. Nekvalitní zeminu můžeme promíchat s kvalitním kompostem v poměru 2:1. Drny, které jsme nepoužili na zasypávání, použijeme na vytvoření závlahové mísy. Ta by měla být podobně široká, jako výsadbová jáma. Několikrát jsme se setkali s tím, že dávali zahrádkáři do výkopové jámy seno, trávu, či hnůj. Efekt tohoto počínání může být často negativní, protože se jedná o hmotu, kde ještě budou probíhat rozkladné procesy a při těchto procesech vznikají i látky bránící v růstu rostlinám, stromy nevyjímaje.

Nezbývá, než uvázat stromek ke kůlu, přidat ochranu proti okusu a provést vydatnou zálivku. Úvazky by měly být dostatečně dlouhé a jednoduše povolitelné, aby se nemohl stromek zaškrtit. Ke stromku se později (v předjaří) vrátíme kvůli povýsadbovému (výchovnému) řezu, který je pro ujmutí sazenice nezbytný. Byť je předjarní termín nejlepší, někdy stromy zastřihneme již při výsadbě na podzim, pokud hrozí, že se do výsadbové lokality v předjaří nedostaneme. Na jaře pak doplníme závlahovou mísu o zamulčování hnojem, který následně překryjeme listnatou štěpkou. Pokud bychom hnůj nepřikryli, připravili bychom se tak o velké množství dusíku, které by se nadarmo dostalo do vzduchu. 

Ovocné stromy mají zpravidla mělký kořenový systém (zejména jabloně a slivoně). V mělké vrstvě je zároveň více vzduchu a živin. Proto je vhodné provádět výkopové jámy výrazně širší než hlubší. V případě provádění hlubokých jam se může u některých typů půd přerušit kapilární vzlínání vody. Výkopové jámy děláme nejlépe hranaté, abychom předešli zamotávání se kořenů do kolečka. Čím méně kvalitní zemina, tím bychom měli dělat výkopovou jámu větší. Hloubku jámy děláme obvykle 40 cm a šířku 60–80 cm. Pokud výkop provádí bagrista, musíme ho varovat před kopáním příliš velkých děr. Pokud by kopal větší jámy, než je uvedeno, zbytečně by nám přidal práci při sázení. Při sázení stromů do hluboko vykopaných jam musíme počítat s tím, že zemina v jámě sesedne o 5-10 cm. Musíme tedy dávat pozor, abychom sazenice stromů tzv. neutopili.

Opěrný kůl zatloukáme vždy po vykopání jámy před vysazením stromu. Kdybychom zatloukali až po zasazení, mohlo by dojít k poškození kořenů a k nedostatečnému ukotvení stromu. Strom by se neměl odírat o ostrou hranu opěrného kůlu (pakliže je použit hranol) a je nutné vytvořit preventivní opatření . Při výsadbách použité vruty později kvůli pnutí dřeva praskají. Spoje je tedy vhodné pojistit hřebíkem, anebo namísto vrutů používat hřebíky rovnou.

Kromě nekvalitního opěrného kůlu bývá často podceňovaná i ochrana proti okusu. Materiálů na ochranu před okusem zvěří je celá řada. Králíkářské kovové pletivo je ale příliš husté, pletiva z PVC zase mohou překousat zajíci, některá plastová pletiva se mohou po čase samovolně rozpadnout a navíc působí nevzhledně. Svařované lesnické pletivo (nikoliv uzlíkové) se osvědčilo jako nejlepší volba hned z několika důvodů. Není problém jím prostrčit ruce pro odstřihnutí obrostu, dobře drží tvar, díky pozinkování vydrží velmi dlouhou dobu a navíc je při pohledu z dálky naprosto transparentní. Již při instalaci bychom se měli snažit pletivo upevnit snadno demontovatelným způsobem pro případné pletí v budoucnu nebo výměnu uschlého stromu.