Kdy řezat ovocné stromy

Kdy řezat ovocné stromy? - to je otázka, která dokáže rozdělovat společnost skoro stejně jako ta, jestli patří na pizzu ananas. Každý si bude tvrdit své, na základě svých zkušeností a přesvědčení. Někdo bude zastávat řez v létě, jiný na podzim a někdo v nejhlubší zimě. Pokud ještě k získání znalostí použijeme internetový vyhledávač, tak se můžeme utvrdit v tom, že je každý termín v roce na řez vhodný a nejvíce vhodný je vlastně ten, co jsme si vymysleli ještě před tím, než jsme začali googlovat...

Oproti otázce ananasu na pizze má ale termín řezu ohromnou výhodu a sice tu, že to není subjektivní a pocitová záležitost. Můžeme se totiž opřít třeba o vědeckou literaturu (což není hobby knížka o řezu stromů) anebo o zkušenosti kolegů z citlivého řezu, jejichž rukami prošly tisíce stromů a také od arboristiky, což je obor, který sice vnímají někteří ovocnáři jako antagonistický vůči jejich snažení, ale přinesl řadu nových poznatků. Vlastně není úplně od věci si otevřít i ovocnářskou literaturu staršího data. Mezi takový svatý grál ovocnářské literatury patří Dohnálkův "Ovocný strom a jeho pěstění" z roku 1939. Kdybychom z jeho knihy bez kontextu citovali, tak můžeme zmínit řez v každém ročním období. Museli bychom ale pro dovysvětlení doplnit, že podzimní řez zmiňuje v souvislosti s následným přeroubováním, předjarní řez v souvislosti s potřebným impulzem řezu pro podporu výhonů při zapěstovávání koruny, jarní řez při řezu peckovin a letní řez v souvislosti s redukcí výhonů a podporou tvorby květních pupenů.

Když zmíníme termín řezu na kurzech, tak si často vyslechneme, že se nemůže řezat za mrazů, že peckoviny jako "p" se řežou na podzim a jádroviny jako "j" na jaře, že se ořešáky musí zásadně řezat až v srpnu (jinak roní) nebo že se peckoviny mohou řezat až za květu anebo že se ořešáky nesmí řezat vůbec. Pak se také setkáváme s tím, že se má řezat hlavně po sklizni nebo že se musí řezat až naraší stromy...

No a my přitom zmlazujeme staré ovocné stromy za mrazů a výchovné řezy děláme někdy již na podzim, obvykle řežeme v zimě peckoviny i jádroviny, ořešáky také občas řežeme v zimě nebo i na začátku léta a za květu řežeme jen výjimečně. Někdy se za květu dokáže nejvíce šířit monilinie (houbová spála) a řez třešně za květu tak může být paradoxně nejhorším termínem. No a narašení je termín, u kterého laik nebude vědět co znamená a bude se koukat skoro stejně zmateně, jako když mu někdo řekne, ať ponechá na kosterní větvi jen tři očka...

Takže to teď zkusíme nějak systematicky rozdělit podle reakce stromu v průběhu roku ve vztahu k řezu. V druhé polovině podzimu a v zimě (do února) jsou stromy v hluboké dormanci. V našem podnebném pásu to totiž stromy vyřešily tak, že přes zimu spí a většinu nashromážděných zásobních látek přesouvají ke kořenům. Jakmile skončí největší mrazy, tak se díky jejich vnitřním hodinám a nastupujícím teplotám spustí proudění mízy a po nárustu listů se opět rozjede tvorba cukrů z fotosyntézy. V době největších mrazů je tak ve větvích nejméně nezbytných výživných látek. Když stromu odebereme množství větví, tak nám pak na jaře nashromážděná míza spustí růst nových výhonů. Když budeme řezat až v pokročilém jaře, tak s každou větví odebíráme i mízu, která je v ní obsažená. A pokud budeme řezat až v období olistěného stromu, tak budeme s každou větví odebírat i listy schopné fotosyntézy. Zatím by to skoro vyznívalo tak, že je nejlepší řezat v zimě. Nezmínili jsme ovšem jednu velice důležitou věc a to je hojení ran. V zimě se totiž rány nehojí. Vůbec. Na své hojení musí počkat do následující vegetace. Veškeré hojení totiž probíhá, když je strom zelený. Dodnes řada ovocnářů vnímá rovnítko mezi hojením rány a zavalováním rány hojivým pletivem - tzv. kalusováním. Obrázek zavalující rány bývá často zmiňován jako dobře se hojící rána. Není to ovšem všechno. Hojení ran probíhá i na buněčné úrovni. Tato informace se dostala na světlo světa v sedmdesátých letech díky modelu CODIT. V podstatě to znamená, že je strom schopen bránit se vstupu patogenů (zejména hub) na úrovni rostlinných pletiv. A brání se třeba tak, že ucpe okrajová vodivá pletiva, aby se nemohla houba dostat dovnitř rány. Vznikají celkem čtyři bariéry a pro nás podstatné je hlavně to, že jsou na povrchu mrtvá pletiva. Snaha ovocnářů zejména v druhé polovině 20. století (mimochodem přetrvávající dodnes) je všechny řezné rány zatírat latexem, štěpařským voskem, balzámem nebo i balakrylem či základovou barvou na kov. A to zejména proto, aby řezná rána nevysychala. Dokonce někdy před aplikací nátěru zahrádkáři odstraňují horní odumřelé vrstvy, což se moc nevyplatí. Toto úsilí totiž nemá průkazný příznivý efekt a zatírání se vyplatí pouze u mladých řezných ranek, kde nechceme aby například vyschl listový pupen. Pokud se nám na pahýlu na kmeni vzniklém po odlomení silné větve objeví houby, nemusí to znamenat, že nám houby proniknou do kmene stromu. Za běžných okolností je tam cévní svazky nepustí. Pakliže zmíněný pahýl odřízneme, otevíráme houbám pomyslné dveře. Nejlepší variantou samozřejmě je, když nám na řezné ráně probíhá hojení na úrovni závalu i na úrovni buněčné.

Zavalování rány probíhá, když strom přirůstá, což se obvykle děje ve dvou vlnách. V období první a druhé mízy. První období mízy probíhá od jara do začátku léta a druhé období je většinou na přelomu července a srpna. Druhý přírůstek bývá obvykle slabší (třeba jen třetinový). To nám i jednoduše vysvětluje, proč má strom letokruhy. Tmavší vrstvy jsou letní přírůstek. S těmito termíny je obvykle spojeno roubování a očkování dřevin. Kdybychom se rozhodli naroubovat hrušeň v říjnu, tak bychom mohli počítat se zaručeným neúspěchem.

Pokud řežeme v zimě v dormanci a řízneme někde tzv. na slepo (nemáme po řezu žádnou postranní větev), aktivují se při toku mízy spící pupeny. Ty si můžeme představit jako neviditelné základy výhonů schované pod kůrou. V podstatě to jsou takoví blaničtí rytíři, kteří čekají až bude nejhůř. No a jejich opuštění Blaníku může způsobit hodně radikální řez například při zmlazení stromu. Je dobré zmínit, že se tento jev děje i přirozeně, protože se i bez činnosti člověka mohou starší stromy polámat pod vlivem námrazy anebo může být mladý strom připraven o listové pupeny při silných mrazech nebo okusem zvěře. Některé druhy stromů to mají v podstatě nachystané tak, že jsou schopny se zmlazovat přirozeně.

Když se rozhodneme mladé výhony zakracovat v létě, tak můžeme dospět k naprosto odlišnému výsledku. Nejen, že nám nebudou výhony moc přirůstat, ale vytvořené cukry z fotosyntézy (říkejme jim asimiláty), které se nevyužijí na prodlužování výhonů, se upotřebí na tvorbu květních pupenů. Řada ovocnářů k tomuto řezu přistupuje právě za tím účelem, aby docílili brzkého vstupu do plodnosti a maximalizovali úrodu ovoce, což dává v intenzivním ovocnářství smysl, ale u extenzivního přístupu, kde myslíme na dlouhověkost stromu, je to nežádoucí. Letní řez obecně oslabuje růst a kromě výše zmíněného je tento termín ideální pro vyštipování vlků. Po jejich odstranění totiž nenastane jejich znásobení tak, jak by to bylo po odstranění v dormanci. Zároveň v případě odstraňování nežádoucích větví je letní řez v pořádku. Pokud se jedná o běžné prosvětlení stromu, tak je řez za vegetace vhodný. Nevýhodou ovšem je, že v olistěné koruně ztrácíme přehled a už zde máme zahnízděné ptáky, kterým můžeme pěkně zavařit. Stejně tak je letní období perfektní na odstraňování kořenových výmladků a podrostů kmene. Pokud bychom je odstraňovali v zimě s následujícím jarem se opět vrátí a bude jich víc!

Inu, pořád jsme se nedostali ještě k tomu milníku, proč se dělají rozdíly mezi jádrovinami a peckovinami v termínu řezu. Důvod je prostý. Peckoviny obecně nesnáší radikálnější řez. Je to asi podobné jako rozdíl mezi lípou a břízou. U lípy je možné uříznout vrchol o průměru lidského stehna (k čemuž nijak nevybízíme) a bez problému jej nahradí a bude růst dál, zatímco u břízy se nezahojí a rozjedou se u ní dřevokazné houby a do pár let zbyde suché torzo. My si to vysvětlujeme tak, že to je dáno i dlouhověkostí a krátkověkostí dřeviny. Ty krátkověké prohrávají boj s houbami často i bez přičinění radikálního řezu. Typickým příkladem je jeřáb ptačí, který se dožívá velmi nízkého věku (někdy jen 30 let). V případě peckovin už zasvěcený čtenář slyšel o tom, že se nedají staré stromy efektivně zmladit. A je to skutečně tak. Kromě špatného hojení ran je zde i nedostatek spících pupenů. Respektive u starších stromů je jich nedostatek, protože už nejsou aktivní. 

Mezi argumenty proč peckoviny v zimě neřezat se uvádí citlivost na mráz, větší náchylnost na houbové choroby a v neposlední řadě se zmiňuje klejotok. Mráz skutečně může poškodit pletiva v řezné ráně a fakticky ji tak zvětšit. Pokud řežeme v míze, tak mrazy již nehrozí a zároveň  je proudící mízou zabráněno vniku houbových chorob do rány. Pokud ale budeme řezat za účelem zmlazení, tak ho v období mízy již tolik nedocílíme. Klíčovým faktorem je velikost poškození. Pokud budeme řezat malé rány 1-3 cm, tak se nemusíme obávat řezu i v nízkých teplotách. Na větší řeznou ránu je nejlepší řez rozfázovat a většinu větve uříznout v zimě/předjaří a zbytek za vegetace. Neděláme si ovšem iluze a víme, že jakmile se nějaký pahýl zakryje listy, obvykle se na něj zapomene. To co hraje velkou roli je počasí. Pokud prší nebo je hodně vlhko, tak to na řez peckoviny moc ideální nebude. Pokud ale naopak bude sice mráz, ale sucho, tak se budou řezné rány mnohem lépe hojit. Alespoň tak to máme odpozorováno a připouštíme, že se v tomto můžeme mýlit. V otázce klejotoku je pro nás situace dost nejasná. Po zimním řezu se nám totiž vůbec neprojevil a po "učebnicovém" řezu v květu naopak ano. Klejotok není choroba. Je to reakce stromu na stres, kdy strom v podobě pryskyřice/rosolu opouští mrtvé buňky. Spouštěčem může být poškození mrazem, mechanické poškození,  parazité, nevyrovnaná výživa, ale i řada bakterií a hub (zejména u třešní). 

U peckovin je také veliký rozdíl v reakci na řez u různých druhů a různých odrůd. Nejvíce háklivé na řez jsou meruňky. Ty řežeme skutečně až později (po odkvětu) a dbáme na precizní rány, které děláme velmi malé. U výchovného řezu je to jedna z mála výjimek, kde zatíráme řezné rány. K meruňkám se pak často vracíme za vegetace kvůli odstraňování napadených větví moniliovým úžehem. Slivoně řežeme i za mrazů a pokud neděláme radikální zákroky, není s hojením problém.

V případě ořešáků se doporučovalo odložení termínu řezu na vegetaci i proto, že už pak neroní. Dřevin ronících "mízu" máme více. Kromě ořešáku se s tím setkáme i u moruší nebo u vinné révy. Pokud ořežeme ořešák v zimě, tak nám pak na řezných ranách zůstanou po mrazivé noci viset mléčně zabarvené krápníky ledu. Z vědecké literatury vyplývá, že "mízotok" není tak negativní, jak se předpokládalo. Hojení ran ale skutečně nejlépe probíhá v uváděných termínech v květnu nebo srpnu. Chceme-li tedy redukovat větve v koruně, použijeme tyto termíny. Pokud ale potřebujeme provést impulzivní výchovný řez, můžeme řezat i v předjaří.

Někteří ovocnáři provádějí řez ovocných stromů na podzim, což je období nejvzdálenější od doby hojení. V intenzivních sadech se tento termín využívá i proto, že je málo času a stromů mnoho. Pokud bychom tento termín měli v nějaké případě tolerovat, tak je to zmlazování stromů, které jsou již od opadu listů v dormanci. Je ovšem důležité poznamenat, že nám řezné rány výrazně proschnou. Dr. Dohnálek doporučoval v období podzimu sesadit stromy, které se měly v následující sezóně přeroubovat. Teprve před přeroubováním se uřízl uschlý pahýl do zdravého dřeva.

Pokud bychom chtěli jednoduše shrnout vhodný termín řezu ovocných stromů, tak bychom uvedli následující:
- peckoviny jsou citlivější na řez než jádroviny a proto je řežeme později, anebo děláme menší řezné rány

- jádroviny a některé peckoviny jsou při řezu mnohem méně citlivé na mráz, než sadař. Řezat v nižších teplotách, než je - 10°C moc sadařů nevydrží...

- zmlazování stromů provádíme za hluboké dormance (prosinec, leden, únor), jinak se nedočkáme kýženého efektu

- výchovný řez musí být proveden před narašením (kdykoliv od výsadby do konce února)

- redukce v koruně můžeme klidně nechat až na vegetaci, stejně tak jako odstraňování podrostů