Roubování stromů 

S blížícím se jarním obdobím začne sadaře svrbět roubovací nůž. Nástup jarní mízy je totiž ideálním obdobím na roubování. Běžně se v ovocných školkách roubuje už v zimě tzv. v ruce. Když jsme dělali tuto techniku poprvé, tak jsme roubovali na vyorané podnože ve sklepě v prosinci, založili jsme roubovance do písku a do půdy jsme je šli vysazovat až v dubnu. No a zde přišel ten magický moment. Zkusmo jsem totiž ověřoval, zda již začínají rouby srůstat a skutečně již při přesunu do země jsou rouby srostlé s podnoží a mají tak rychlejší start. Pokud sadař roubuje až na jaře, tak by měl rouby přenášet na podnož, která je již zakořenělá, jinak hrozí, že roub dostatečně nesroste. Podnože je dobré si nachystat již rok dopředu, případně je opatřit kapkovou závlahou. Historicky byla ovšem na vesnicích rozšířená i jiná technika množení kulturních stromů a sice roubování na pláňky, které se samovolně vyskytnou na mezích, u cest a okrajích lesů...

Jak mít vlastní stromky i bez sázení

Plané formy stromů se totiž dají přeroubovat a můžeme tak ušetřit spoustu času. Přirozeně narostlý náletový stromek má totiž ohromnou výhodu v neporušených kořenech, takže se rouby i velmi dobře ujímají. Na zanedbaných zarostlých pozemcích u zákazníků se snažím při obnovování sadů hledat vhodné plané dřeviny, na které by se dalo něco naroubovat. Představa toho, že bych měl na jižním svahu s kamenitou půdou odstranit všechny náletové dřeviny a pak jít standartně vysazovat stromy je pro mne dosti tíživá. Do svahu se totiž nedostanu s bagrem na kopání děr, kůly do země nezatluču a pak stromky ani nezvládnu uzalévat. Přeroubování pláněk je pak prací z kategorie "co všechno musím udělat, abych to nemusel udělat". Obvykle postupuji tak, že si začnu barevnou páskou označovat vhodné jedince na přeroubování, abych viděl rozestupy mezi vybranými kusy, pak je teprve na jaře naroubuji a teprve po ujmutí začínám odstraňovat náletové dřeviny. Když se pak rozhodnu přeci jen něco vysadit, tak než mi stromek doroste, už mi mezitím začnou plodit přeroubované pláňky. Samotné roubování se člověk naučí relativně rychle. Podmínkou úspěchu je používání kvalitního nářadí a posléze zvolení správného termínu. Když jsem se učil roubovat, měl jsem doma nejostřejším nožem ten zalamovací. Pak jsem si koupil několik roubovacích nožů za velmi nízkou cenu ve velmi nízké kvalitě a roubování se mi moc nedařilo. Pokud se neudělá řez jedním tahem, tak je to špatně. Všechno se zdálo být dokonalé, až když jsem si pořídil první roubovací nože švýcarského výrobce…

Termín je 60 % úspěchu. Ideální varianta totiž je, když je podnož již narašená, ale roub ne. Případně, pokud jsou oba kusy ve stejném stavu narašení. Pokud umím rouby dobře uskladnit a ty my pak neplesniví a nevysychají, je nejlepší varianta je posbírat již v prosinci a pak roubovat, dokud mám na co (klidně až do května). Jednou jsem si odebral rouby jabloní, uskladnil je a pak na ně úspěšně zapomněl a vzpomněl si na ně až za rok. A světe div se, i po roce byly pořád zelené a nezaschlé. Jelikož ale mnohdy narazím na zajímavou odrůdu, třeba při výchovném řezu, tak roubuji i ze stromu na strom a nemusím tak řešit skladování. Tedy odeberu rouby ze stromu a do pár hodin je rovnou zužitkuji. Nejlépe se takto roubují jabloně a hrušně. Peckoviny a zejména třešně roubuji v poslední době již v únoru, jakmile se oteplí. Překvapivě stačí pár dnů s teplotou nad 10 °C a rouby krásně srostou, i když ještě ke konci února přijdou mrazy. Beru to i pocitově a když můžu být venku bez rukavic, tak je ideální čas. Když jsem zkoušel roubovat třešně až při narašení, tak jsem měl velké výpadky…

Náletové dřeviny záměrně u sebe doma neodstraňuji, zkulturnit se dá totiž kde co. Přeroubovat totiž můžeme plané jabloně, hrušně, třešně, višně, ale i hlohy, jeřáby, polodivoké švestky, myrobalány, plané trnky. Má to ale svá pravidla...

Na které plané dřeviny lze roubovat

Jednou za mnou přišel soused, jestli bych mu nemohl na planou třešeň naroubovat ořešák. Z legrace jsem mu odpověděl, že bychom mohli zároveň na jahody naroubovat ředkvičky a na kořen mrkve naroubovat česnek… Musel jsem mu totiž vysvětlit, že se na sebe dají roubovat téměř vždy botanicky příbuzné druhy, což třešeň s ořešákem rozhodně není, a navíc je roubování ořešáků ve venkovních podmínkách dost komplikované. Takže jsem mu nakonec na třešeň narouboval zase třešeň. To je totiž botanický druh, kde moc možností nemáme, kromě višní a třešní bych byl schopen naroubovat možná ještě jiné plodící cizokrajné druhy třešní (třešeň plstnatá). Opačně můžu třešeň naroubovat ještě na podnož mahalebky. Ta se u nás dříve moc nevyskytovala, ale dnes ji potkáme třeba podél dálnice D1 jako planě rostoucí keř. Pokud nevím, co jsem vlastně našel za náletovou dřevinu, tak mi kromě kamaráda dendrologa může vytrhnout trn z paty mobilní aplikace PlantNet. Stačí keř detailně vyfotit a s největší pravděpodobností budu vědět, co mi to roste u plotu.

Nejméně plastické jsou plané hrušně a jabloně, tam bychom se opět měli držet kulturních forem stejných druhů. Jednou jsem na hrušeň narouboval kdouloň. Což je přesně opačná varianta, než jak se využívá ve školkařství. Kdouloň totiž roste pomaleji, a proto se na ni roubují hrušně, aby se docílilo jejich menšího vzrůstu. Výsledek moc dobrý nebyl, sice to na oko srostlo, ale stromek moc nepřirůstal.

Mezi planými dřevinami máme i několik podnožových supermanů. Respektive je to taková podnožová svatá trojice – myrobalán, hloh a jeřáb. Všechny tři druhy mají tu výhodu, že na ně lze naroubovat několik různých druhů. Pokud bychom chtěli být v očích sousedů naprostým "Mičurinem", tak bychom mohli mít na jednom stromku myrobalánu naroubované meruňky, broskvoně, pravé švestky, renklódy a velkoplodé myrobalány. Na jeřáb bychom mohli naroubovat arónie, jedlé jeřáby nebo třeba muchovníky a na hloh můžeme naroubovat mišpuli či velkoplodé hlohy.

Nicméně lidské zvídavosti bylo potřeba stanovit hranice, a tak si někteří badatelé vyzkoušeli (a já nejsem výjimkou), že lze i na hloh naroubovat nejen muchovník, ale dokonce i hrušeň, stejně tak jako na jeřáb. Otázkou ovšem je, proč bychom to měli dělat. Jeřáb je dosti krátkověká záležitost a hloh zase roste velmi pomalu. Hrušeň naroubovaná na těchto podnožích by moc velkou perspektivu neměla. A muchovníky na hlohu nesrůstají příliš dobře.

Slivoně jsou kategorie sama pro sebe. Jejich ujímavost nemusí být moc vysoká. Pokud je chceme naroubovat na myrobalán, tak je dobré mít k dispozici podnož, která netrpí šarkou. Kromě polodivokých švestek (durancie) jsem rouboval slivoně na odkopky švestky domácí a ujaly se. Také jsem přeroubovával i naši původní divokou dřevinu slivoň trnku. A doporučit to rozhodně nemohu. Aby se rouby ujaly, je potřeba nejprve trnku radikálně zaříznout, pak rok počkat na vyrašení mladých výhonů a teprve ty zkusit přeroubovat.

Jestli mi něco skutečně učarovalo, tak je to roubování jeřábů. Ujímají se velmi dobře, rostou bujně a netrpí moc chorobami. Jistě se ptáte, kde ale sehnat rouby? Nejlepší varianta je pořídit si stromek požadované odrůdy a z něho si rouby odebrat. Velmi chutnou odrůdou jeřábu jsou mezidruhové křížence, jako je třeba odrůda ´Burka´, ´Granatnaja´ nebo ´Dezertnaja´. Nebo mohu naroubovat klasický sladkoplodý jeřáb – ´Moravský sladkoplodý´, případně ´Rosina´ či ´Rossica major´. Pokud chceme roubovat arónii nebo muchovník, tak často seženeme jen tenké rouby a musíme tak namísto klasické kopulace využít sédelkování. Plané jeřáby se objevují podobně jako bříza mezi prvními dřevinami osidlujícími zanedbané pozemky, ale i lesy po kůrovcové kalamitě. Abych plně vysvětlil, proč patří roubování jeřábů mezi mé nejoblíbenější, tak je to absence trnů. Není nic otravnějšího, než roubovat trnité hrušně nebo hlohy. Navíc je jejich dřevo měkké a to je pro roubování vítaná vlastnost.

Myrobalán je zase nejlepší přeroubovat jako mladý jedinec do síly tloušťky ukazováku co nejníže k zemi. Pokud jej naroubujeme výš, budeme se do budoucna trápit s podrůstáním. Naopak třešeň můžeme přeroubovat jako starší strom tloušťky zápěstí ve výšce prsou a s podrůstáním nebudeme mít problém, stejně tak u jabloně a hrušně. Radikální přeroubování nesnesou například jeřáby, protože jsou dosti háklivé na houbové choroby, takže je nejlepší přeroubovávat v době průměru výhonu obyčejné tužky.

Kdy dává smysl přeroubování

Pokud bychom se ještě tematicky vrátili na začátek, tak dává přeroubování smysl ještě v jednom dosti obvyklém případě. Běžně se stává, že nám kulturní část nově vysazeného stromku ulomí dosedající poštolka a podnož krásně obrazí. V takovém případě je úspornější variantou stromek přeroubovat, než kupovat nový stromek a vyměňovat celou sazenici.

Často se také stane, že si do sadu vysníme nějakou konkrétní odrůdu, ale ona nejde nikde sehnat. Co si teď počít? Můžeme si ji naroubovat přenosem roubů ze staršího stromu. Nemusíme si kupovat podnož, která by nám dlouho dorůstala. Stačí si koupit stromek běžně dostupné odrůdy (nejlépe nezapěstovaný špičák) a ten posléze přeroubovat. Vhodnou odrůdou na přeroubování je z jabloní například ´Strýmka´, ´Jadernička moravská´, ´Panenské české´, ´Croncelské´ a z hrušní například ´Hardyho´, ´Muškatelka šedá´, ´Solnohradka´, ´Krvavka letní´, či ´Máslovka římská´.